O Polsku a speciálně polském Dolním Slezsku.
Moje dospělé dcery mně a manželce dávají k různým výročím v poslední době jako dárky jenom vouchery na nějakou bohulibou akci například do divadla, či do restaurace. Nedávno přišla naše starší dcera s voucherem cestovatelským. Koupila nám totiž dvoudenní pobyt v Krakově. Vždycky jsem toto bývalé polské hlavní město chtěl vidět. Bohatá historie, vazby na české království a na rozdíl od smutného osudu Varšavy za druhé světové války i zachovalost původní historické zástavby, to všechno nás do tohoto města v Malopolsku lákalo. Moje představa, kde vlastně Krakov v Polsku leží, byla značně mlhavá. Věděl jsem, že není příliš vzdálen od českých hranic. Představoval jsem si, že leží tak někde nad Hradcem Králové. Že je ale až jižním směrem až Slovensko, jsem netušil. Z Krompachu je to skoro 500 km a to mě překvapilo. Když už máme jet takovou dálku na víkendový pobyt, proč si cestou neprohlédnout i území polské Horní Lužice a Dolního Slezska. Nakonec tedy z víkendového pobytu v Krakově vznikl týdenní poznávací výlet po polském jihozápadě. Rozhodně nelituji.
Jako „dojezdové“ body jsem si zvolil Jelení Horu, Vratislav, Čenstochovou a Krakov. Projížděl jsem tedy z poloviny územím, které do konce druhé světové války patřilo k Prusku, respektive Německé říši. Po druhé světové válce mocnosti Polsko zdvihli a posadili dál na západ. Polsko tak přišlo na východě o území kolem Lvova a jak známo, lvovští tramvajáci se hromadně přesunuli do Vratislavi. Co jsem do té doby o Polsku slyšel? Špatné silnice, neopravená města. Připravoval jsem se tedy na nejhorší. Byl jsem ale velice mile překvapen. Po průjezdu „panelákového“ jizerskohorského českého Nového města pod Smrkem jsme vjeli do módních lázní Swieradow zdroj / dříve Bad Flinsberg/ a pak do Sklarské Poreby a konečně i do známého krkonošského střediska Karpacz. Musím dodat, že po dobrých silnicích a s parkováním zde nebyly problémy jako by chtěli náhodné turisty spíše vítat než odhánět. Zaměřím se v mém popisu pouze na bývalé pruské území. Již dříve jsem navštívil město Boleslawiec / Bunzlau/, známé svou pěknou modrou keramikou a také pěkným centrem. Musíme se uvědomit, že Hitler města v Lužici a ve Slezsku vyhlásil na konci války při ústupu wehrmachtu jako pevnosti, takže sovětské armádě nezbývalo nic jiného než některá města rozbít dělostřelectvem téměř na cimprcampr. Někde ovšem i po bojích historické centrum zůstalo celé zachováno a přišlo vniveč až při bujarých oslavách vítězství jako například v Lehnici.
Co bych tedy ze svého pobytu v Dolním Slezsku doporučil ? Centrem je samozřejmě Vratislav/Wroclaw, založená údajně českým přemyslovským knížetem Vratislavem I. Toto pěkné město s historickým centrem by vyžadovalo samostatnou kapitolu. Zaměřím se ale spíše na menší místa. Kromě již výše jmenovaného malebné městečko Jelení Hora / dříve Hirschberg/. S pěkným náměstím, jeho četnými nejen opravenými, ale i vzorně opečovávanými kostely / jako ostatně všude, kde jsem v Polsku byl/, nejvíce mě zaujal kostel Povýšení sv. Kříže, kolem kterého se rozkládá opravené lapidárium nádherných plastických náhrobků nejen z Jelenní Hory, ale i z okolí. Jak zchátrale toto místo vypadalo ještě před pár lety je možno vidět na přilehlých panelech. Hodně památek zde ve Slezsku bylo opraveno péči polsko-německého fondu. Blízko města Walbrzych / ano tam, kde se nyní hledá nacistický vlak, naplněný poklady/ zámek Ksiaž, který působí majestátně už zdálky. Dovnitř jsme se bohužel nepropracovali pro množství návštěvníků, necháme si na třetí návštěvu tohoto území. Na doporučení jsme pro nás objevili dva pravé poklady architektury a i duchovního života. Dva hrázděné luterské kostely v Jaworu a ve Svídnici. Ano v té Svídnici, odkud pocházela Anna Svídnická, třetí žena Karla IV, matka Václava IV. Po vestfálském míru v 17.století bylo Habsburky povoleno postavit několik luterských kostelů, ovšem pouze dřevěných a za hradbami. Jak známo toto území patřilo až do prusko-rakouských válek k českému království. České stopy jsou zde viditelné, jako například sochy Jana Nepomuckého nebo na katedrále ve Svídnici socha sv. Václava. Třetí takovýto protestantský kostel, vzniklý po třicetileté válce, byl v Hlohově, ten ale nepřežil konec druhé světové války.
Na závěr mého povídání jsem zvolil cisterciácký klášter v Křešově/Grüssau/.Celkový dojem z tohoto areálu je ohromující. Těžko popisovat tuto barokní perlu. Nutno přijet a vidět. Výhodou je, že si zde můžete zapůjčit sluchátka s českým výkladem, který Vás vede celým areálem. I zde nalezneme českou stopu. Oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie je od českého malíře Petra Brandla a sochy na průčelí od Brokoffů. Nemohu než doporučit. Na „dohoz kamenem“ od českých hranic. A celkový dojem z polského příhraničí ? Veskrze pozitivní, zajímavá historie, pečlivě opravené památky, příjemní lidé.
25.8.2016