Jiří Rosol: jiri.rosol@volny.cz
Hvozd, Klíč, Luž

Toulky českým severem

Markvartice

Markvartice

kostel, z kterého ještě před pár lety stály jen zarostlé zdi.
Markvartice

Markvartice

kostel sv. Martina 24.9.2017 "vzkříšení" z ruin
Klanění

Klanění

tří králů podmalba na skle
Restaurátoři

Restaurátoři

v krompašském kostele nejprve opravují strop s freskami čtyř evangelistů
Vrchol Luže

Vrchol Luže

kde má být na saské straně příští rok postavena nová rozhledna
Rammenau

Rammenau

"svatební" zámeček nedaleko od Kamenze.
Radnice Kamenec

Radnice Kamenec

poslední, mnou spatřené město Lužického šestiměstí
Pašije

Pašije

Česká Lípa Velký pátek 2017
Mimoň

Mimoň

Getsemanská zahrada
Hotel Ještěd

Hotel Ještěd

Známe "houpačky" z původního vybavení v roce 1973
Rodný dům

Rodný dům

malíře Führicha v Chrastavě
Jarní Peklo

Jarní Peklo

u České Lípy
Dnešní Lipová

Dnešní Lipová

ulice, dříve Nová v České Kamenicí, pěkný pohled ze začátku 20. stol
Druhá strana

Druhá strana

pohlednice je však neméně zajímavá, je totiž adresována "Palackému" Českolipska Amandu Paudlerovi
Sv.Zdislava

Sv.Zdislava

v kostele Jana Křtitele v obci Zdislava.
Jan Nepomucký

Jan Nepomucký

svrháván z Karlova mostu zřejmě králem Václavem IV. Svídnická katedrála
Svídnice

Svídnice

Hrázděný luteránský kostel, podobnou perlu architektury najdete i v blízkém Jaworu
Memento mori

Memento mori

obnovené skvostné epitafy v lapidáriu - Jelení Hora
Pančice-Lužice

Pančice-Lužice

ženský cisterciácký klášter Marienstern, od středověku těsně spojený s Čechami.
Ralbice-Lužice

Ralbice-Lužice

kostel a hroby Lužických Srbů
 Chrastava

Chrastava

Termální lázně, přijďte pobejt, je to tu fajn.
Vrch Ralsko

Vrch Ralsko

696 m.n.m. v mlžném oparu
Červánky

Červánky

nad Krompachem
Hrobka

Hrobka

sv. Zdislavy v Jablonném
Tamtéž

Tamtéž

Hrobka Františka Antonína Berky z Dubé, stavitele chrámu
Nový Falkenburk

Nový Falkenburk

zámeček normálně nepřístupný veřejnosti
Vila

Vila

Josefa Elstnera v Jablonném v Podještědí opravena !!!

Ze starého severu

Krompach a železnice.

První část.

Někde můžeme zahlédnout starou pohlednici s nápisem Krombach - Bahnhof. Pozor, nejedná se ale o náš Krompach v Čechách, nýbrž o Krompachy na dnešním Slovensku. Tato železniční stanice leží na košicko-bohumínské dráze, postavené v roce 1872.
Krompach v Čechách se dosud bohužel železnice nedočkal a ani v budoucnosti se ji pravděpodobně nedočká.  V historických dokladech však můžeme vypátrat, že v minulosti několikrát nechybělo mnoho a železnice by Krompachem či jeho blízkým okolím skutečně vedla.
Prvou šanci na železniční spojení měl Krompach hned v počátcích budování naší železniční sítě. Když byla v roce 1840 připravována železniční trať z Olomouce do Prahy / první trať v českých zemích/, bylo zvažováno její možné pokračování do Drážďan, tehdy byly  navrženy tři varianty.
1/ Přes Dubou, Doksy, Mimoň, Jablonné a Žitavu.
2/ Údolím Vltavy a Labe přes Ústí nad Labem, Děčín a Pirnu.
3/ Ta třetí se od varianty číslo dvě lišila v úseku Ústí – Pirna, vedením přes Krušné hory v oblasti Petrovic.
Po důkladném prověření všech tří tras v letech 1842 – 43 rozhodl trasovací oddíl pod vedením ing. Jana Pernera stavět trať údolím Vltavy a Labe, neboť tato trasa byla nejkratší a sklonově nejpříznivější.  Z hlediska budoucí evropské železniční sítě to bylo rozhodnutí velmi správné, Krompachu však značně uškodilo. Můžeme si jen představovat jeho rozvoj, kdyby v jeho blízkosti přes 170 let vedla důležitá evropská železniční magistrála.

Pokračování příště.

 
Mapka č.1

Mapka č.1

k první části článku "Krompach a železnice".

Z historie Krompachu

Obec Krompach není žádnou obyčejnou vesnicí. Je nejméně 600 let stará / první zmínka v roce 1391 a už tehdy zde pravděpodobně existoval lovecký zámeček rodu Berků z Dubé. Dnes také chodíme do centra obce k „zámku" , čili k dětskému domovu, ale chyba lávky.Tyto budovy nikdy zámkem nebyly, lovecký zámeček Berků musíme hledat naproti v základech hostince U Zámku, kde byly jeho zbytky archeologickým zaměřením skutečně zjištěny.

Co je na obci dále zajímavého ? Kromě „dvoutisíciletého" tisu /ještě se k němu a jeho věku v některém pokračování vrátím/, z historického hlediska například i to , že naší obcí procházely nebo projížděli nejméně čtyři známé historické osobnosti, zřejmě Karel IV, císař Josef II, , generál Laudon a také Adolf Hitler.

V dnešním díle bych zmínil možnost, že zde projížděl císař Karel IV. Karel , jak známo založil klášter řádu celestýnů Ojvín / Ojbín, Oybin/. Lužice patřila totiž až do roku 1635 k českému království. Císař na místě samém, tedy v Ojbíně nepochybně byl a dostal se sem pravděpodobně po tzv. pražské cestě přes Českou Lípu a hrad Milštejn. Její částí na našem území byla i obec Krompach. Reliéf krajiny a logika věci napovídá, že se panovník z Milštejna dostal do Horní Lužice právě přes tuto obec. Otec vlasti tedy zřejmě projížděl prašnou silnicí, která se svým stavem asi příliš nelišila od současného. / nebo byla možná tehdy lepší/. 27.5.2010

Příště : Josef II. a Krompach

II.

Minule jsme probírali možnost, hraničící s jistotou, že obcí projížděl císař a otec vlasti Karel IV. Je-li v případě Karla IV. určitá pochybnost , o přítomnosti císaře Josefa II v celém Krompachu a v místní části Juliovka zvláště, víme s naprostou určitostí. Váže se k tomu i velice roztomilá příhoda, citovaná ve všech německých vlastivědách do II. světové války. Zmíníme jí na konci tohoto dílu. Císař Josef II nebyl jen tak obyčejný cestovatel. Byl to především chladně uvažující politik a také voják, který často konal inspekční cesty po zemi v době probíhajících rakousko-pruských válek. Je znám jako budovatel pevností Josefov nebo Terezín, rušitel klášterů, který je částečně zodpovědný za zánik mnoha krásných historických památek.Na druhé straně je oslavován jako osvícený císař, který zrušil nevolnictví a vyhlásil náboženskou toleranci. Neudiví nás tedy, že často cestoval i po Severních Čechách, odkud hlavně hrozil pruský vpád. Je známo, že císař často cestoval inkognito například jako hrabě Falkenstein jednak z bezpečnostních důvodů , ale i proto, aby poznal situaci na místě tak, jak skutečně vypadala. Takto se octl dne 19. září 1779 i v Krompachu. Prohlédl si tedy místní část Valy s trefným jménem, protože zákopy zde už byly budovány za třicetileté války.Potom, protože měl velký hlad , zastavil se v hostinci na Juliovce pod Sovím vrchem. A teď již citace ze staré vlastivědy :

Psalo se 19. září 1779. Ostrý vítr zametal zažloutlé listí přes svah Sovího vrchu do potoka, který se řinul z Hvozdu do údolí. Jen tu a tam se protrhly masy oblak a paprsky odpoledního slunce pozlatily skalní cimbuří a osvítily pestrou podzimní změť, která tam nahoře na písečném podkladě měla své ubohé bytí, šlahouny ostružin, mladé břízy a obsypané jeřáby. Ale dole rybník , jehož voda hnala neúnavně kolo mlýna, nahoře čněly štíhlé topoly proti nebi, jako by chtěly dohonit stromy na Sovím vrchu, dávaly krajině zvláštní půvab.

Dva vysocí muži stanuli na křižovatce a přihlíželi s potěšením hře přírody.

Podívej se hrabě, jaká nádherná místa existují v naší zemi, byla by škoda, kdyby nám Prus ukradl tyto vzácné klenoty, řekl mladší z nich. Nebyl to nikdo jiný než sám císař Josef II. v přestrojení.

A brzy nato už seděli oba poutníci v nízké dřevěné světnici, jejíž obílená podlaha byla posypaná jemným bílým pískem a rozhlíželi se po útulném prostoru. Příjemná čistota okolo se líbila pánům, kteří ne vždy na svých cestách nalezli nejlepší hostince, zvláště přátelské, a když jim k tomu ještě mlaďounká hostinská udělala roztomilou a poníženou poklonu, tu uniklo velkoknížecímu pánu v pravém vídeňském dialektu :

„Paničko, jedl bych i hřebíky."

Co můžu nabídnout mým ctěným hostům ? Při těchto slovech bleskla očima z jednoho muže na druhého, a její modrošedé oči zasvítily, když se zahleděla na mladšího a příjemnějšího hosta, ale kdo by se díval pozorněji , dobře by si povšiml, že v jejích rysech hrál šibalský triumf poznání. Co ráčíte jíst hraběcí milosti ? obrátil se nyní na svého průvodce mladší z obou mužů, který vždy kladl tyto otázky, aby ochránil své inkognito před obecným lidem. Ráčíte žertovat můj cí.., cí…,pane, ale já bych se spokojil s vařenými vejci, odpověděl hrabě. Hrozivý pohled ho varoval. Chytré ženě ale tento pohled neušel a potvrdil jí její tušení. „Dobře, vařená vejce, ale udělej je rychle, musíme brzy dál", rozhodl nyní pan z Falkensteina, jak znělo jeho inkognito. S planoucími tvářemi připravovala hostinská skromné jídlo pro velkého císaře, který seděl venku a věřil, že odtud odejde nepoznán. Ach, to ale nebylo vůbec jisté. Nenechala si to vzít, vyndala sama kalíšky na vejce ze skříně a stříbrný příbor, pravou vídeňskou práci, která byla jen zřídka používána pro vzácné hosty. Bleskově je ještě jednou vyčistila a naplnila ji tichá velká radost, že její dům potkalo tak velké štěstí. Potom přinesla jídlo do světnice a ráda přijala pozvání si přisednout k vzácným hostům.

„Řekněte paní hostinská, poslouchají sedláci?" řekl pán z Falkensteina tak zcela mimochodem a podíval se zpříma svýma modrýma očima na hostinskou. Teď musejí sedláci zase robotovat, více než před tím a jho nebere konce, odpověděla smutně hostinská. Hosté seděli zamyšleně. Cesta se zdála být zapomenuta než hrabě upomenul svého pána, že je čas vyrazit. Pán z Falkensteina se podíval udiveně na svoje zlaté hodinky. Potom požádal o účet. Vážnost, s kterou hostinská mluvila krátce před tím, přenechala teď místo čtveráckému výrazu: „tři tolary pane, jestli mohu prosit," přešlo přes její rty. Jak? Tři tolary, hrabě, slyšel jsem dobře? Vykřikl udiveně císař, obrátil se k hostinské a se smíchem pokračoval."Řekni, dobrá ženo, copak jsou zde v kraji vejce tak vzácná? To určitě ne, Veličenstvo, ale vzácní jsou zde císaři," odpověděla klanící a usmívající se hostinská.

8.12.2010

Pramen : Heimatbuch der Gerichtsbezirke Deutsch Gabel und Zwickau in B. 1998 , překlad : autor stránek

Poznámka : Zmíněný hostinec v rubrice Pohlednice.

Karlovo údolí u Šluknova

Karlovo údolí

Karlovo údolí

u Šluknova, na staré pohlednici s poválečným českým přetiskem, jak vypadalo před 2. světovou válkou . Povšimněme si pracovníka s koštětem, za ním je rizalit se znakem. Ještě se s tímto znakem setkáme v rubrice Z nového severu.
Rybníček

Rybníček

v Karlově údolí s loďkami a drobnými stavbičkami , idylické místo, je dnes pustinou , kde všechny známky civilizace zmizely.
A Rybník gondol

A Rybník gondol

v Karlově údolí dnes. Dokonalý návrat k přírodě...
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one